Amara Bennettová se zúčastnila dražby nemovitostí v New Orleans.
Tyto předměty pocházely ze starého strašidelného domu, který byl uzavřen po smrti majitele.
Procházela kolem nábytku a dekorací.
Pak uviděla židli potaženou starou kůží.
Přiblížila se.
Na loketní opěrce bylo malé tetování v podobě kříže.
Na opěradle sedadla byl výrazný znak.
Její strýc Leon měl přesně takové tetování.
Právě tu archu, po které se mu už 14 let stýskalo.
Dotkla se kůže.
Textura nebyla správná, protože to nebyla kůže.
Byla přivolána policie a to, co zjistila, všechno změnilo.
New Orleans, Louisiana, 15. října 2015.
Amara Bennettová se prodírala davem, který se shromáždil před starým sídlem Blackwood Manor.
Na prohlídce před aukcí bylo plno.
Zvědaví místní obyvatelé, obchodníci se starožitnostmi, sběratelé hororových suvenýrů.
Každý chtěl mít kousek nejslavnější strašidelné atrakce v New Orleans, než navždy zmizí.
Tento zámek byl již 20 let nedílnou součástí Francouzské čtvrti.
V letech 1995 až 2015 procházely jeho chodbami každé Halloweenové období tisíce turistů.
Blackwood Manor, nejrealističtější strašidelný dům na jihu, proslulý rekvizitami tak věrohodnými, že z nich lidé křičeli.
Nyní byl jeho majitel, Gerald Thornton, mrtvý a vše, co bylo uvnitř, se prodávalo.
Amara bylo 22 let, studovala na univerzitě v Tulainu.
Nikdy nebyla v Blackwood Manor, když ještě fungovalo.
Příliš mladý, příliš vystrašený.
Dnes ji však zvědavost přivedla až za ty železné brány.
O tomhle místě slyšela už od dětství.
Přátelé, kteří to místo navštívili, o něm vyprávěli vyděšeným šepotem.
Realistické rekvizity, detailní kulisy, pocit, že s tím místem bylo opravdu něco v nepořádku.
Není to zábavné, je to děsivé, vlastně až znepokojující.
Její spolubydlící se ji už v roce 2013 snažila přesvědčit, aby tam šla.
No tak, Amaro.
Je to jen strašidelný dům.
Všichni říkají, že je to úžasné.
Ale něco na tom Amaru znepokojovalo.
She’d declined.
made excuses.
Now with the place closed and Thornton dead, her curiosity had finally won out.
The auction house had set up stations throughout the property.
Furniture, decorations, props, all tagged with lot numbers, all ready to be sold to the highest bidder.
Amara wandered through the first floor, past mirrors with ornate frames that reflected her distorted image, past tables that looked ancient, surfaces scarred and stained, past lamps with strange shades that seemed almost translucent in certain light.
Everything had that gothic, creepy aesthetic, perfect for a horror house.
Other preview attendees moved around her.
A dealer examining a mirror frame with a jeweler’s loop.
A collector photographing props for online resale.
An elderly couple reminiscing about visiting the attraction in its early years.
Vzpomínáš si, jak realisticky to všechno vypadalo? Ta žena říkala: „Přísahám, že jsem si myslela, že ten věšák na kabáty po mně natáhne ruku a chytí mě.“
„Její manžel se zasmál.“
Nejlepší strašidelný dům, jaký jsme kdy navštívili.
Ten Thornton byl opravdový umělec.
Amara prošla kolem nich do místnosti, která kdysi sloužila jako hlavní salón zámku.
Místnost byla prostorná, s vysokými stropy a velkými okny, kterými nyní pronikalo odpolední světlo, jenž se k tomuto prostoru zdál být nepatřičný.
Jako by ten pokoj byl stvořen pro tmu a sluneční světlo do něj vtrhlo jako vetřelec.
Pak uviděla židli.
Stálo u protější stěny, byl to zdobený kus nábytku.
Vysoké opěradlo, zakřivená područky, nohy ve tvaru drápů.
Celý nábytek byl potažený něčím, co vypadalo jako opotřebovaná hnědá kůže.
zvětralý, s výraznou strukturou, místy popraskaný, tak jak to bývá u starého materiálu, který se používá už desítky let.
Ale něco na tom ji přitahovalo.
Něco, co nedokázala pojmenovat, pocit v žaludku, svírání na hrudi.
Čalounění mělo neobvyklý vzor, nešlo jen o opotřebovaný materiál.
Byly v něm tvary, struktury, tváře, téměř protáhlé a zploštělé, vtisknuté do povrchu.
Oči jim chyběly, zůstaly jen prázdné důlky, stíny tam, kde měly být oči.
Výrazy tváří byly napjaté, jako by v té látce ztuhly.
