Může se stát, že by byl pohřben živý člověk, jak si to mysleli příbuzní Františka Girgu z Bijacoviec? Není to nemožné, už se to několikrát stalo. Příbuzní Františka Girgu (†66), který zemřel ještě na Velký pátek 3. dubna 2026 po amputaci nohy, chodili pravidelně zapalovat svíčky na jeho hrob. Najednou, tři týdny po Girgově smrti, byly z hrobu slyšet různé zvuky. „Třesení, jako by někdo bušil na rakev,“ uvedl Jozef, jeden z členů rodiny zesnulého Františka. U hrobu bylo pět žen a dvouletý chlapec, na jehož hlas měl zesnulý reagovat. „Ten chlapec zavolal ‚tati‘, a v tu chvíli uslyšeli to bušení v hrobě… Vyděsili se a utekli. Víte, s něčím takovým se ještě nesetkali, vyděsili se,“ popsal dále Jozef pro TV Noviny.
„Volali jsme na něj a on jako by promluvil… Jako by byly slyšet hlasy a zvuky a že se nám ozval. Dali jsme si i sluchátko pro neslyšící a poslouchali jsme,“ řekla Sára, další příbuzná zesnulého. Františkovu dceru překvapilo, v jakém stavu byl její otec, když otevřeli rakev. Podle jejích slov vypadal jako živý a měl červené tváře. Jiní tvrdili, že zvuky slyšeli nepřetržitě několik desítek minut a že je údajně nahráli i policisté jako důkaz. Horor měl pokračování Po tomto hororu z Bijacoviec měl Lukáš Dunko z pohřební služby neuvěřitelný telefonát. „Dnes ráno jsme měli telefonát z jiné nejmenované obce. Rodina nám volala, že slyšeli svého příbuzného, jak také buší jako v Bijacovcích, a ptali se, co když jejich otec ožil,“ řekl v rozhovoru pro TV Noviny.
Zdroj: arFrantišek († 66) zemřel začátkem dubna. Podle Jozefa Magu, majitele pohřební služby, se nemůže stát, aby někoho pohřbili zaživa. „Jsme k zesnulému přivoláni až poté, co od něj odejde záchranná služba i ohlížející lékař, tedy až oba konstatovali smrt,“ řekl v podcastu Mateje Zrebného a přidal příběh, který zažil na vlastní kůži. FOTO Angela Haysa, který přežil pohřeb zaživa, i z hřbitova v Bijacovcích si prohlédněte ZDE „Jednou jsme měli exhumaci. Vytáhli jsme rakev, otevřeli ji, já jsem držel víko, oni to vyšetřovali. Podíval jsem se a uvnitř byly škrábance. Ukázal jsem jim to a oni mi řekli, ať to zavřu. Ten člověk se tam musel probudit, dusit se a nevím co ještě, nechci si to představovat,“ prozradil v podcastu a dodal, že v některých vesnicích na Slovensku se do rakví dávají zvonky. ReklamaReklamaV Americe v některých městech ještě předtím, než zesnulého pohřbí, mu na palec navléknou provázek, který vede z rakve až nahoru z hrobu, kde visí zvonek. „A kdyby se náhodou probudil, tak zvonkem zazvoní. Proto se v Americe v některých městech nepochovává hned po skončení pohřbu,“ vyprávěl o dnes již neznámém zvyku. Podle zdokumentovaných případů z minulosti to možná i dává smysl.
Lawrence Cawthorne, hlavou bušil do víka rakvePrvní přesně zaznamenaný případ se stal v roce 1661 v Londýně. Medicína v té době ještě nebyla na vysoké úrovni a kóma se tak mohla snadno zaměnit za smrt. To postihlo řezníka Lawrencea Cawthorna. Těžce onemocněl a upadl do katatonického stavu. Na jeho majetek si zasedla jeho služebná, která ho nechala prohlásit za mrtvého bez konzultace s lékařem, uvedl Blesk. Krátce po pohřbu se z hřbitova ozval zoufalý křik. Přítomní rychle odhalili hrob, odkud vycházel, a rakev vykopali. Bohužel už však bylo pozdě. Když rakev otevřeli, naskytl se jim příšerný pohled. Výstelka byla úplně roztrhaná. Lawrence měl oteklé oči a hlavu zakrvácenou v místě, kde s ní narážel o dřevěné víko. Octavia Hatcherová, zakrvácené nehty a výraz naprosté hrůzy V roce 1891 zemřelo Octavii a Jamesovi Hatcherovým novorozené dítě. Tato strašná rána Octavii zcela zničila a kvůli těžké depresi zůstala upoutána na lůžko. Její stav se postupně zhoršoval, až nakonec upadla do kómatu. Lékaři ji nedokázali probudit a když se stále neprobouzela, prohlásili ji za mrtvou.
Zvláštní nemoc, při které nakažení upadali do bezvědomí, se později začala šířit městem. Všichni nemocní se však po čase probrali. To Jamese vyděsilo a rozhodl se znovu otevřít hrob své manželky. Rakev byla zevnitř poškozená a Octavia měla zničené, zakrvácené nehty a na tváři výraz naprosté hrůzy. V rakvi zřejmě přežívala několik hodin a prožila tak nepředstavitelně děsivou smrt. James nechal na jejím hrobě postavit sochu, která tam stojí dodnes. Angel Hays přežil a navrhl rakev s chladničkou. Pohřeb zaživa zažil v roce 1937 i tehdy devatenáctiletý Francouz Angel Hays, který však měl obrovské štěstí. Po nehodě na motorce upadl do stavu klinické smrti a lékaři si mysleli, že mu již nelze pomoci. Vypadal tak zuboženě, že policisté raději nedovolili jeho rodičům, aby se na tělo podívali. Nikdo však netušil, že Angel ve skutečnosti přežil. A nebýt jeho pojištění, nikdo by se o tom ani nedozvěděl. Angelův otec totiž uplatnil životní pojistku, kterou na syna platil. Úředníkovi z pojišťovny se to však nezdálo a podezříval ho z podvodu, proto nechal Angelovo tělo exhumovat. To však bylo stále teplé! Po převozu do nemocnice lékaři konstatovali, že mladík skutečně přežil. Později navrhl bezpečnostní rakev s trubkou, ledničkou a rádiem. Zemřel v roce 2008. Stephen Small, únosci mu do rakve dali vodu, jídlo i hadici na dýchání Reklama Reklama Stephen Small ze Spojených států byl bohatý a vlivný americký podnikatel v oblasti médií. V roce 1987 ho unesla dvojice Danny Edwards a Nancy Rishová. Nešťastného muže pohřbili v dřevěné bedně asi metr pod zemí. Dostal vodu, jídlo a hadici na dýchání. Pachatelé poté od rodiny požadovali výkupné ve výši milionu dolarů.
Rodina plánovala zaplatit. Po několika dnech se však policistům podařilo objevit Smallovo auto a nedaleko také místo, kde ho únosci zaživa pohřbili. Bylo však již pozdě. „Šnorchl“, který mu do rakve dali, se rozbil a podnikatel se metr pod zemí udusil. Soud poslal oba pachatele za mříže na doživotí. Rosangela Almeida dos Santosová, ruce rozdrásané na maso Další obětí pohřbení zaživa se v roce 2018 stala Brazilka Rosangela Almeida dos Santosová. „Zemřela“ v nemocnici koncem ledna na srdeční zástavu vyvolanou otravou krve. O den později ji pohřbili. O dalších jedenáct dní se však z čerstvého hrobu začaly ozývat děsivé zvuky. Příbuzní proto nechali hrob okamžitě vykopat a naskytl se jim podobný pohled jako v předchozích případech. Rosangela měla ruce rozdrásané na cucky a vnitřek rakve byl zničený. Vše nasvědčovalo tomu, že vedla skutečně zoufalý boj o život. Bohužel však marně – pomoc přišla příliš pozdě. Essie Dunbarová, kazatel při otevření rakve omdlel Případ Essie Dunbarové z roku 1915 by se dal shrnout jako štěstí v neštěstí. Bylo jí právě 30 let, když utrpěla velmi silný epileptický záchvat.
Nevykazovala po něm žádné známky života a přivolaný lékař konstatoval smrt. Příbuzní proto začali organizovat pohřeb, který se konal o pár dní později.
Na pohřeb chtěla přijít i její sestra, ale nestihla to, a tak se obřad konal bez ní. Objevila se až ve chvíli, kdy byla rakev spuštěna do hrobu a hrobníci ji začali zasypávat. Sestra však trvala na tom, že musí Essie ještě naposledy vidět, a nechala rakev znovu vytáhnout a otevřít. Tím jí zachránila život. Essie se na ni usmívala – zjevně byla naživu. Kazatel omdlel a rodina nejprve začala utíkat v domnění, že jde o ducha. Essie však pouze upadla do kómatu a měla obrovské štěstí, že sestra trvala na posledním rozloučení. Pohřebnía posmrtné služby
