Řekni Ole, že mi pomáháš na chalupě a ty jdi k moři s Kirou – ” slyšela jsem po návratu z práce.…
Oh, ty jsi zase na služební cestě? Olgu dohnal kolega Pavel, když mířila na autobusovou zastávku. – Co kdybychom si sedli do kavárny? Dáme si tvé oblíbené kakao, promluvíme si, nebo všichni běžíme, ahoj, ahoj.
– Promiň, Pashi, dneska nemůžu. Ignat slíbil, že dům bude brzy, plánovali jsme vybrat kuchyň, ještě jsme se po rekonstrukci pořádně nenudili. A mimochodem, na služební cesty už dávno neodjel.
– A doma vždy včas? Zeptal se Pavel se špatně skrývanou ironií v hlase.
“Ne vždy,” usmála se Olga a zavrtěla hlavou, ” my teď peníze opravdu potřebujeme, takže musíme Ignatovi zůstat v čase mimo. Byt kompletně vybavíme, pak může být vždy včas doma.
Jasně – ” usmál se na odpověď Pavel a popřál kolegovi příjemný večer, otočil se na druhou stranu.
Olga měla tentokrát štěstí, že autobus přijel rychle, obvykle musela čekat dlouho, a tady, z práce se podařilo odejít brzy, a tak to stihla. Když si Olga našla volné místo u okna, zamyslela se. Jednou se s Pavlem chtěli vzít, ale rozešli se nějak hloupě, sama si už nepamatovala, kvůli čemu. A nějak se jí rychle zastal Ignát, se kterým šla do matriky jen proto, aby se Pavlovi pomstila – podívejte se, prý nejsem sama, a teď si lokty kousněte, co vám uniklo. Opravdu se snažil usmířit – prosil o odpuštění, přísahal, že ji udělá šťastnou, nikdy neurazí, bude věrná a podobně, ale Ola už se do Ignáta velmi zamilovala a rozhodla se, že Pavlušku nikdy nemilovala, tak se zdálo, a jen a jen. Pak na něj přestala vzpomínat a nedávno ho z hlavní kanceláře přesunuli na jejich pobočku. Předstíral, že je překvapen příjemně nečekanou shodou okolností, a Olah si z nějakého důvodu myslela, že si o tento překlad schválně zažádal, když zjistil, že zde pracuje. Potěšilo ji však, že je Pavel stále sám a stále se k ní chová se stejnou vřelostí. Ve své duši mu přála štěstí a dokonce, někde v hloubi, záviděla jeho budoucí ženě, docela trochu-uměl se krásně starat, Romantik, jedním slovem.
Sama ale neřekla, že má s manželem smůlu, jen byl v poslední době neustále zaneprázdněný. Ano, snažil se pro dobro rodiny, aby nic nepotřebovali, žili v pohodlí, ale na manželku nebyl čas. Bydleli jsme v bytě Ignatovy sestry. Laskavě jim nabídla bydlení, až jí děti vyrostou. Oksana s manželem finanční problémy neznala, nepracovala ani den, takže pronájem bytu smysl neviděl, jen investovala do nemovitostí, do bydlení, děti vyrostou, bydlení bude zajištěno. Ignát s Olejou udělali rekonstrukci podle svého vkusu, Oksana to dovolila, teď se nábytek kupoval. Často si ale Ole myslela,že by bylo lepší, kdyby si pronajali třeba byt. Koneckonců, kolik peněz se sem vměstnalo, stačilo by na několik let na nájem, nebo by se investovalo do hypotéky, pro začátek alespoň na pokoj v ubytovně koupit, dále-více. Ale Ignatovi se rozzářily oči, když jim Oksana nabídla toto bydlení.
Olga vystoupila z autobusu, spěšně přejela ulici a zamířila k domu. Ve vzduchu se vznášela stejná vůně, která slibovala rychlý déšť, ale nyní nebyla připravena užívat si chladu a svěžesti. V hlavě se jí točily myšlenky, ale ani jedna nezůstala dlouho, všichni se rozplývali a ustoupili druhé. Jak dlouho trvalo, než se ona a Ignat přestěhovali do tohoto bytu? Rok? Půl na půl? Olga si nemohla vzpomenout přesně, ale to, že jejich domov byl stále dočasný, jí nedalo pokoj. Dělali opravy, opravovali, všichni čekali na něco lepšího, jako by skutečný život měl začít později, ale jednou zůstal nejasný.
Když se přiblížila k domu, přistihla se, že jde příliš pomalu, jako by oddálila okamžik, kdy se ocitne uvnitř. Dveře vchodu normálně cvakly, vpustily ji do tmavé chodby a Olya začala stoupat po schodech do čtvrtého patra. Schody se zablýskly jeden po druhém a ona stále více cítila zvláštní napětí.
Po vstupu do bytu se Ola zastavila. U prahu, úhledně položené vedle ní a Ignáce boty, stály boty. Poznala je hned-byly to boty sestry Ignác-drahé, na vysokém podpatku. Proč je tady? Ola si nepamatovala, že by ji Ignat varoval před návštěvou sestry.
Olga se už skoro chystala zakřičet, že je doma, ale něco ji zastavilo. Intuice naznačovala, že byste neměli hned vstupovat. Místo toho ztichla a poslouchala.
“S manželem jsme si chtěli odpočinout,” ozval se hlas Oksany. – Ale on nemá dovolenou, tak jsem si řekla, že ti dám ty letenky. Ale pod jednou podmínkou-její hlas byl o něco náročnější-nejedeš s manželkou, ale s Kirou.
Ola zmrzla. “S Kirou?”Vzpomněla si, že Ignat se o tom jméně kdysi zmiňoval a vyprávěl, že se ho Oksana snažila dát dohromady se svou přítelkyní. Ola tehdy tomuto příběhu nepřikládala zvláštní význam. Ale teď, když slyšela to jméno, všechno uvnitř se jí smrsklo na špatný pocit.
“Nechci Kira,” zněl Ignátův hlas podrážděně. Oksano, už jsem ti několikrát řekl, že jsem rodinný typ. Mám Ola! Proč zase začínáš?
Olda si už oddechla s úlevou. Je to jasné, jen se Oksana snaží vnutit svůj názor jako vždy. Už byla téměř připravena otevřít dveře do obývacího pokoje a oznámit svůj návrat, jak Oksana znovu promluvila.
– Koho teď podvádíš? Pamatuju si, jak jsi Kiru miloval. Dokonce jste se chtěli vzít, a pak jste se jen urazil kvůli maličkostem. Nebuď tvrdohlavý,vidím, že nejsi pár. A Kira je úplně jiná věc.
Olga ztichla, sotva si uvědomila, co slyšela. Miloval? Chtěl ses oženit? A ona říkala, že ho Kira nezajímá… v hrudi se mu rozléval pocit úzkosti, který s každým slovem sílil. Ola se dívala na podlahu, psychicky se snažila držet v rukou, ale Oxanina slova byla Bita jako otevřená rána.
– Tak co? odpověděl Ignat, ale v jeho hlase byly slyšet tóny podráždění a … nejistoty? – Je to minulost. Ano, Bylo, nehádám se, ale je to pryč. Miluji svou ženu.
– Miluješ? Ale No tak, Ignate, ” nenechala se Oksana unést. – Oba víme, že sis vzal Olu jen proto, že tě Kira opustila. A pak jsem se k tobě chtěla vrátit, litovala jsem tě a prosila o odpuštění. Ale vzal jsi to a vzal sis blázna, jen abys se jí pomstil.
Olliho srdce se rozbušilo. Naschvál? Opravdu si ji Ignat vzal jen proto, aby někomu něco dokázal? Najednou měla potíže s dýcháním, v krku se jí zasekla hrudka. Vzpomněla si, jak si po rozchodu s Pavlem Pospíšila vzala Ignáta. I když měl Ignát zpočátku stejné motivy jako On? Teď se opravdu milují. Že jo?… Olga se zatajeným dechem čekala, co manžel řekne dál.
“Bylo a je,” uslyšela vyrovnaný hlas Ignátová. Jsem teď ženatý a mám závazky vůči manželce.
– Jaké jsou tam závazky? – Oksana skoro pohrdavě fňukala. Děti se nedožily, díky Bohu. Doufám, že jsi nezapomněl, kde bydlíš.! S Oleym se budeš celý život hrabat v cizích koutech. A Kira, mimochodem, nedávno dostala od rodičů tresku jako dárek, prostornou, novou … a pořád tě miluje, čeká, až si to rozmyslíš.
Oliho srdce se sevřelo. Opřela se o studenou zeď a cítila, jak ztrácí kontrolu nad emocemi. Jak to může Oksana říkat? Ale ještě víc ji zajímalo, co Ignat řekne. Téměř nedýchala a snažila se zachytit jeho odpověď.
“Oksano, přestaň,” začal Ignát pomalu, ale jeho hlas už nebyl tak jistý jako dříve. Bydlení není to hlavní. Dokud je kde bydlet a tam se dívat a koupit si vlastní.
Oksana se ale nevzdala:
– Jen se bojíš změny. Kira Pro tebe byla vždycky lepší, jen ti pořád něco vadí, ale ještě není pozdě to napravit. S Kirou budeš mít domov, stabilitu, všechno, co si zasloužíš. Nevidíš, že s Oleym nikdy nebudeš opravdu šťastný?
Olya téměř fyzicky pocítila, jak jí leze srdce. V ní bojovaly dvě síly — jedna chtěla vejít do místnosti a křičet a druhá utéct pryč, schovat se před tímto rozhovorem a předstírat, že se nic nestalo.
“Navíc,” pokračovala Oksana. – Víš, že vám ten byt nemůžu donekonečna půjčovat. Mám s ní plány, takže se odsud brzy odstěhujete.
Ví o tom Kira sama? zeptal se Ignat nečekaně.
– Jistě, že to ví! – Oksana odpověděla rychle. – Kira mě o to požádala. Ví, že ji pořád miluješ. To ona přišla s těmi cestami a požádala mě, abych hrál.
Nastalo ticho. Olya cítila, jak se všechno v ní točí. Proč Ignat mlčí? Vážně uvažuje o sestře?
– Co řeknu Ole? konečně se tiše zeptal.
– Řekni mi, že mi pomůžeš na chalupě. Právě jsme opravovali, ” odpověděla Oksana tak lehce, jako by to bylo nejpřirozenější řešení. – Jdi s Kirou k moři. Je to jednoduché.
Ola to už nemohla slyšet. Tiše vyklouzla z bytu a bez otočení spěchala co nejdál.
Nohy ji přivedly do malé útulné kavárny, kde téměř nikdo nebyl. V polomraku tiše hrála hudba a za oknem se pomalu začalo stmívat. Unavená a ztracená si sedla ke stolu u okna a strojově objednala kakao s vanilkou. Soumrak myšlenek jí bránil soustředit se na jednu věc — útržky rozhovoru, který slyšel doma, ji nenechaly v klidu.
