Milionář pozval svou bývalou milenku na svatbu a chtěl se pochlubit dosaženými výšinami. Ale když vstoupila do banketového sálu, jeho sebevědomí se rozplynulo v prach – z jediného pohledu na osobu, která stála vedle ní…
** Literární reference:**
Milí čtenáři, níže najdete video a zatím malý exkurz do teorie žánru.
Příběh (nebo novela, od Itala. * novella * – “novinka”) je základem krátké narativní prózy. Autoři, kteří v tomto žánru pracují, jsou označováni za novelisty a Sbírka jejich děl je novelistikou. Hlavní rozdíl mezi příběhem a příběhem nebo románem je stručnost formy.
* Důležité: *nezaměňujte novelu jako žánr s jasnou stylistikou a anglickým termínem* novella*, který označuje příběh.
** Původ a vlastnosti:**
– Vznikl ve folklóru: podobenství, bajky, ústní příběhy
– Omezený okruh postav
– Jedna klíčová dějová linie (méně často-propletení více)
Zaměření na řešení konkrétního konfliktu
– Častá tematická cyklistika u jednotlivých autorů
** Tradiční publikace:**
Dílo nejprve vychází v periodiku, poté je zařazeno do autorské sbírky.
**Struktura:**
Klasické schéma “vázání-vyvrcholení-rozuzlení” je jen jednou z možností. Romantici 19.století oceňovali zejména v novelách nečekané rozuzlení (*Pointe*), které sahá až k aristotelským pojmům *anagnorisis* (rozpoznávání) a *peripetie* (ostrý obrat osudu).
Kapitola druhá: nečekaný host**
Když vešla, sál ztichl. Šaty z jednoduchého černého hedvábí, žádná dekorace-jen velké kapky deště, které ještě nevyschly v jejích tmavých vlasech. Milionář, který ztuhl u oblouku se sklenkou šampaňského, cítil, jak podlaha odchází zpod nohou.
Vedle ní stál * on * – vysoký, v ošuntělém koženém kabátu, s sotva viditelnou jizvou přes obočí. Ten samý muž, jehož jméno bylo deset let šeptáno v jejich kruhu.
“Ty … představíš nám snoubence,” řekl cizinec a jeho hlas, nízký a klidný, krájel ticho jako nůž.
Hosté umrzli. Ženich si strojově upravil kravatu, prsty se zrádně třásly.
“Viktore …” vydechla bývalá milenka a v jejích očích se objevilo něco, co milionářovi sevřelo srdce. Ne strach. Ne nenávist. *Lítost.*
Tehdy se ozvalo zvonění rozbitého skla. Někdo z číšníků upustil tác. V chaosu padajících sklenic viděl ženich, jak cizinec vytahuje z kapsy obálku s vybledlou fotografií…
Kapitola třetí: odhalení**
Obálka sklouzla po leštěném povrchu stolu a zastavila se před milionářem. Na zažloutlé fotografii je sám dvacetiletý muž, který stojí vedle tohoto muže u otevřeného hrobu. V pozadí je silueta ženy, její tvář je přeškrtnutá křížem…
“Zapomněl jsi naši Smlouvu,” pronesl cizinec a položil si ruku na rameno bývalé milenky. – Pohřbili jsme ji spolu. Přísahal jsi…”
Šampaňské ve sklence milionáře zabouřilo-jeho ruka se třásla příliš silně. Hosté ztuhli a nechápali, proč ženich najednou zbledl jako smrt.
“To už je dávno –” zašeptal. “Dal jsem ti svůj podíl…”
Cizinec se zasmál-suchý, bez radosti. “Peníze? – Přejel prstem po jizvě. – Přišel jsem si pro pravdu. Má právo vědět, Čí hrob jsme vykopali v tom dešti…”
V tu chvíli nevěsta, přitahovaná hlukem, vstoupila do sálu. Když viděla fotografii, vykřikla – na snímku byl její rodinný prsten na ruce přeškrtnuté ženy…
