Máša stále nemohla uvěřit tomu, co se děje. Konečně mají vlastní chalupu! Snili o tom dlouhých deset let, ale život neustále dával klacky pod nohy: hypotéka, děti s jejich studiem, další krize… a teď se podívali na své účty a rozhodli se: je čas jednat — teď nebo nikdy.
Její manžel Alexander pracoval v pojišťovně, nic nadpřirozeného a Máša pracovala jako dětská masérka. Vydělávala docela dost, ale k nákupu venkovského domu to bylo daleko. Osud však rozhodl tak, že prakticky současně odešla ze života její babička a babička Alexandra. Každá z nich zdědila byt v krajských městech.
Po dlouhých rozhovorech se dvojice rozhodla oba byty prodat, přidat peníze a splnit si sen — koupit pozemek.
Nabídka přišla rychle. V zimě málokdo spěchá, aby se zbavil nemovitostí, všichni raději čekají na letní sezónu. Ale Saša byl neoblomný.
“Pak si to rozmyslíme, najdeme milion důvodů a zůstaneme bez chalupy,” mrzelo ho.
Marie naprosto souhlasila. Všechno se vyvíjelo, jak se dalo.
Pozemek byl prostě dokonalý. Elektřina, plyn, komunikace – vše již bylo provedeno. Zbývá jen postavit malý domek alespoň pro letní bydlení.
Bylo rozhodnuto, že s příchodem teplých dnů si Alexander vezme dovolenou a společně se svým přítelem Nikolajem se postará o stavbu.
Pracovali dobře, bez zbytečných přestávek a volna. A o měsíc později mladá Rodina oslavila kolaudaci.
Pravda, nebylo kde spát-na podlaze byly rozloženy nafukovací matrace a z města přivezeny teplé plédy. Ale hlavně-v domě byla varná deska a vodovodní potrubí. Zbytek lze dokončit později.
– Alexandře, gratuluji! – připíjel si Nikolaj.
Muži obsah stohů převrátili, vzali kus kebabu, velkoryse ho pokrájeli cibulí a kečupem a zakousli.
– Kdo by si myslel, že to půjde tak rychle! obdivuhodně to řekla Marie. U novoročního stolu jsem o své chalupě ani nesnila a teď je tady, prosím! – ukázala na chatu.
I když se již zahušťoval soumrak, společnost nespěchala a pokračovala ve svém improvizovaném venkovním pikniku.
– Dobrý den, synu, jak se máte? zeptala se Světlana Gennadijevna jemným hlasem.
A pokud je tak milá v telefonickém rozhovoru, tak zjevně něco plánuje.
– Mami, to je úžasné! – Alexander začal šťastně.
– Já to vím. Vnoučata říkala, že jste si koupili chalupu?
– Něco takového existuje! Ne jen chalupu, ale venkovskou rezidenci! hrdě to prohlásil Alexander.
“Jé, ty to řekneš taky,” zasmála se tchyně, ale její hlas znenadání vybledl. – Dobře, dobrá práce.…
– Mami, jak se máš? – Saša si vzpomněl.
Doktoři říkají, že je potřeba klid, klid, žádný stres. Pak se tělo možná zotaví… ale kde takové místo najít? Sanatoria jsou drahá, netáhnu, ” pokračovala mnohoznačně.
– Mami, přijeď k nám! nadšeně mi to nabídl syn.
– No tak, synu! Jako byste tam beze mě neměli co dělat! A Máša bude proti … ” začala odmítat Světlana Gennadijevna.
– Mami, přestaň. Přijď a tečka!
– Dobře, Sašenko, přijedu, když na tom trváš. Napoleon peče, tvůj oblíbený, Mami.
Když Alexander oznámil své ženě brzký příchod své matky, nebyla příliš šťastná.
Takže jsme měli chalupu a lékaři jí najednou doporučili dovolenou v přírodě? sarkasticky se zeptala Máša.
“No jo,” odpověděl Saša.
– Není to divné, že?
– Ne, je pod tlakem.
– Sasho, nechápeš to. Nejede se uzdravit, ale na chalupu se podívat novýma očima!
— Přestat. Tak se uvidí, za týden se vrátí domů.
– Zapomněl jsi, co se stalo při její poslední návštěvě?
Saša opravdu zapomněl, ale Máša si pamatovala skvěle. Světlana Gennadijevna tehdy udělala vše, aby zničila jejich manželství: šířila drby, snažila se je pohádat, naznačovala, že nejstarší syn “není jejich plemeno”. A to ani v malých pytlích: pak se polévka přesolí, pak se místo moučkového cukru nasype soda. Máša tehdy nevydržela a poslala tchyni domů hned prvním letem.
Máša nepochybovala, že Světlana Gennadijevna jim tentokrát opět uspořádá veselý život. Ale Sašu proti matce nechtěla. Nakonec snad tentokrát štěstí?
– Páni, to je nádhera, lidi! Prostě ráj! Vzduch, stromy, takový pěkný domek … ” chválila Světlana Gennadijevna nový pozemek. – To si asi vymyslela mašinka! Je tak chytrá! Drž se jí, Sasho, takovou ženu musíš ještě hledat!
– Něco nového, Světlano Gennadijevno, proč taková změna? – Máša byla překvapená.
– A ty jsi byla vždycky moje oblíbená. Syn je samozřejmě hlupák, ale snacha je zlatá. Měli jsme problémy, ale překonali jsme je. Kdo si vzpomene…
– Takže jsem debil? Alexander se zasmál.
“Ano, ale miláčku,” usmála se Světlana Gennadijevna. – Mimochodem, co máme dneska k večeři?
– Každý den tu máme kebab! s úsměvem odpověděla Marie. – Doufám, že vám to nevadí. Prostě nemůžeme vařit venku.
– Rád se najíme. Naposledy jsem ochutnala kebab v Gagaru. Saša tehdy ještě chodil do školy. Víš, jak dlouho to bylo?
– Tak se postarej o Mangala, sashi. A já mezitím jdu pro maso do lednice.
– Můžu s tebou? Chci se ještě podívat na dům.
– Jistě, prosím! Máša tchyně přikývla.
Tentokrát se Světlana Gennadijevna viditelně změnila. Byla veselá, vtipkovala a hlavně vřele komunikovala s Mášou. Maria se rozhodla, že čas mění lidi. Možná ji minulé konflikty přiměly přehodnotit názory. A proč by kazila jejich vztah s Alexandrem? Jsou spolu tolik let, mají dospělé děti, teď chalupu. Navíc Máša je dobrá snacha: Hospodyně, věrná, pracuje a skvěle vaří.
Zatímco Saša s matkou chodili pro talíře, telefon zazvonil a zůstal ležet. Mášin pohled se omylem zachytil o zprávu a ona nedokázala odvrátit oči.
“Kdy se vrátíš do města? Řekl jsi jí o nás? Čekám na zprávy. Líbám.»
Maria upustila telefon a jemně přistál na trávě. Myšlenky byly zmatené, jedna děsivější než druhá.
“Jak to říct dětem? Jak rozdělit byt? Kdo je ta žena? A hlavně-jak to mohl Sasha udělat?»
– Tady je nádobí! – Sasha položil talíře na stůl.
“Musím se na chvíli odloučit,” Marie nemohla být hned vedle něj. Potřebovala se umýt studenou vodou a vydechnout.
Vletěla do domu a vrhla se k umyvadlu.
– Co se stalo? Světlana Gennadijevna se sotva stačila odrazit a upustila lahev s kečupem.
Marie se horečně umývala smícháním slz s vodou. Po chvíli zmrznula a promočila si obličej ručníkem.
– Sasha má někoho.
– Holka, pojď sem. – Světlana Gennadijevna objala snachu.
Marii se zdálo, že tchyně vůbec nepřekvapila.
– Proč jsi mlčela?
– Já to věděla, ale doufala jsem, že to vymyslí. Jste spolu z Ústavu, máte děti, chalupu. Říkám, že je to pitomec.
Marie se opět rozplakala. Pokud to řekl matce, je to vážné a jejich manželství už není zachráněno.
– Poslouchej mě. Uklidni se, utři si slzy. Nechceš dělat scénu, že ne?
Marie přikývla a otřela si obličej ručníkem.
– Pak se rozhodneme, co uděláme. Jen tak ho té ženě nedáme.
Díky těmto slovům se Máša trochu zklidnila.
Druhý den se Saša vydal do města. “Za teplými věcmi,” řekl a nechal se slyšet předpověď možného ochlazení.
Ale Máša znala skutečný důvod. Jak bylo dohodnuto, nepodala výpověď.
Když se auto schovalo za zatáčkou, tchýně se posadila k Mashovi na verandu a nastínila svůj plán.
– Musíš mít muže.
– Cože?!
– Nemusíš to brát vážně. Hlavně, aby na tebe Sasha žárlila. Někdy se pocity ochladí, žena se stane obvyklou a manžel se podívá na ostatní. Ale kdyby viděl, že bys mohla být zajímavá, možná by si to rozmyslel. Znovu si tě všimne.
Navzdory absurditě nápadu měla slova Světlany Gennadijevny smysl.
– A kdo to bude?
– Možná Prsten? Je svobodný. Pomáhal vám stavět dům.
– Zavolej a zavolej. Kebab, pití, krátké šaty. Ať Saša po návratu uvidí, že jeho místo je obsazené! – dravě se usmála tchýně.
K překvapení Nikolaje souhlasil, že přijede, i když předtím téměř nekomunikovali přímo. Když přišel, okamžitě se zeptal:
– Kde je Sasha?
– Bude jen večer. Prostě neumím smažit maso, potřebuji mužské ruce, ” usmála se skromně Marie.
Světlana Gennadijevna je pozorovala oknem.
– Přidat víno? – Kolja sáhl po láhvi.
“S radostí, jen se pořádně najez, jinak se rychle zabouchnu,” pokračovala ve flirtování Máša.
“Ty jsi krásná, Maško,” podal jí Mikuláš talíř s ovocem. – Škoda, že takovou ženu nemám. Ale neříkej to Sašce, to jsem já-myšlenky nahlas.
Marie zčervenala. Takový obrat nečekala. Co když začne otravovat? Saša se brzy vrátí. Ale co jí na něm teď záleží?
V Mášině hlavě se vše promíchalo. Udělala další doušek, když se najednou ozval zvuk přijíždějícího auta.
Saša spěchal a prudce zabrzdil, málem narazil do vlastního plotu.
– Co se tu děje, když tu nejsem?! – křičel a vyskakoval z auta.
– Sasho, Proč ses vrátil tak brzy? – Máša byla překvapená.
Máma mi volala, že za tebou hned po mém odjezdu přijel nějaký fanoušek! A kdo to je? Můj nejlepší přítel Mikuláš!
-Co je ti do toho? Vypořádej se se svou pasivitou. Brzy budu svobodná žena.
– S jakou pasivitou?
– Ke které jsi dnes spěchal do města! Viděla jsem tvou zprávu.
Taky jsem tu zprávu viděl, ale myslel jsem, že se někdo spletl. Nikoho nemám — ” začal se Alexander uklidňovat, ale situace zůstala pro všechny nepochopitelná.
Jako první se Máša zamyslela a upřela pohled na okno domu. Světlana Gennadijevna spěšně zatáhla závěsy.
– Mami! Okamžitě ven!
