23letý Michael se narodil a vyrostl ve vesnici na severu země. Vždy měl rád přírodu, protože byl od dětství obklopen lesy bohatými na různé bobule a houby, řeku, louky. Chlapec vyrůstal v obyčejné rodině. Někdy se dokonce stalo, že jsem musel.
Jeho matka Alexandra byla vzornou majitelkou domu, pracovala na farmě, vždy dbala na pořádek, dobře vařila a zahradničila.
Petr je její manžel, i když nikdy neublížil své ženě a synovi, ale nebyl příliš znepokojen jejich blahobytem. Muž rád popíjel a hrál s přáteli karty nebo domino. Někdy prohrával a musel zůstat. Proto péče o syna ležela na ženských ramenou.
Míša se nikdy nelišila vytrvalostí, ale ke škole se chovala zodpovědně, aby za matkou nechodila Učitelka a po práci neposlouchala jejich poznámky. S klukama byly občas nějaké konflikty, ale kluk se uměl postavit. Po jedenácté hodině mu přišla obsílka a Míša šel sloužit do armády.
Rok odloučení od rodičů pro něj nebyl snadný, ale s Oksanou to bylo těžší-chlapcovu školní lásku. Zamilovaní začali chodit v desáté třídě.
Dívka byla záviděníhodná nevěsta, vyrostla v bohatství, takže se Míša musela snažit získat její pozornost. Oksana mu psala dopisy, říkala, že se mu stýská, čekala na jeho návrat.
Po návratu domů se chlapec vyučil řidičem a usadil se jako řidič na dřevostavbě. Tam slíbili dobrý stabilní příjem, a tím se ne každý obyvatel vesnice mohl pochlubit. Kamarád Petr radil Míšovi nějakého manažera, tak ho vzali.
Přeprava dřeva byla legální, žádní pytláci nebo černí dřevorubci. Jednou dokonce zachránil vlčáka, jehož matka zemřela při konfrontaci s divočákem. Osiřelé zvíře bylo ještě malé, vystrašené, aby mohlo začít samostatný život ve volné přírodě. Michal ho proto vyzvedl a odvezl domů.
A na čele měl Šedivý, jak mu kluk přezdíval, světlou skvrnu, podle které ho Míša poznala v lese. Vychovaný vlk byl svému zachránci vděčný a nikdy nezapomněl na jeho starosti. Občas se potkali v lese. Šedá se nechala pohladit.
Ale v osobním životě Míša měla rozpor. Oksana se ho z armády nedočkala. Začala jsem chodit s nějakým bohatým městem.
“To je pravda, dcero,” řekla jí matka. – S tím medvědem nemusíš řídit. Nikdy neměli peníze. Nemůže tě zabezpečit. A už mu nepište, jinak vám nový snoubenec řekne, že jste se vzali.
Oksana opustila Michaela bez vysvětlení. Prostě přestala psát do armády a pak k němu nechodila, ani když jí kluk stál hodiny pod oknem. Nakonec se smířil a rozhodl se, že se před místními nebude stydět.
***
Jednoho letního večera, když už se na silnici blížil soumrak, jel Michael na poslední vykládku. Ve svém voze sklopil skla a užíval si večerní chlad. Cesta vedla kolem lesa. Najednou chlap uslyšel vlčí vytí a byl ostražitý. Vylovila se celá smečka a bylo to podezřelé. Predátoři se mohli něčeho bát, dostali se do pasti pytláků, kteří občas lezli do lesních porostů, aby žili v chráněném území.
Míša se rozhodl zastavit, když se mu zdálo, že slyší ženský hlas volající o pomoc. Vyšel z kokpitu a vzal si starou pušku, kterou vozil pro sebeobranu, protože už se musel potýkat se šmejdy. Vlčí vytí přivedlo Michala k mýtině. Na větvi stromu, sevřená nohama a třesoucí se strachem, seděla dívka obklopená smečkou. Vedle ní, aniž by se k ní příbuzní přiblížili, vrčel Šedivý, kterého Michael poznal podle skvrn.
– Prosím, pomozte mi! – když viděla toho chlapa, křičela cizí žena. – Sežerou mě!
Míša neváhal. Vystřelil do vzduchu, aby vyděsil predátory a dostal se k ní. Zvířata neobviňoval z jejich instinktů, ale v tuto chvíli byli s dívkou ve velmi nebezpečné situaci, která vyžadovala opatrnost při jednání.
“Dobrá práce, šedo, pomohl jsi nám,” řekl chlap a pohladil vlka mezi ušima.
Ten olizoval dívčino koleno, aby ukázal, že se nemá čeho bát, ale chudák byl tak nervózní, že omdlel. Michael dívku chytil a rychle, ze strachu z pronásledování smečky, ji odnesl do kokpitu svého vozu. Šel domů, máma by určitě mohla pomoct chudákovi.
Po cestě se dívka probrala a děkovala chlapovi. Ale neříkala o sobě nic jiného než jméno-alla.
Míša na tom netrval. Všiml si rány na zátylku a zakrvácených blond vlasů. Bylo jí jasné, že teď nemá co vysvětlovat. Během krátké doby si dívka zřejmě prošla mnoha věcmi a nyní potřebovala odpočinek.
– Určitě nechceš k doktorovi? Mohl bych tě odvézt — ” nabídl Michael.
– Ne, nemusíš. Rána není tak strašná, jak se zdá. Jen si potřebuju odpočinout, ” odpověděla sympatická, ale zmatená a vystresovaná dívka, která nevěděla, zda může svému zachránci plně důvěřovat.
– Moji rodiče jsou doma, pohlídají tě a spojí se s tvou rodinou. Neboj se, všechno bude v pořádku.
– Díky za pomoc. Už jsem nedoufala v záchranu. Nikdy jsem nebyla v takové situaci. Už jsem se loučila se životem, ” řekla dívka a nic dalšího nepřidala.
Alexandra a Petr reagovali na hosta pochopením. Matka ji opila lipovým čajem s medem a odvedla do ložnice.
“Neboj se, pohlídáme ji,” řekla matka chlapci. – Máš ještě zásilku. Jeď, nebo to dostaneš od nadřízených.
– Dobře, jen se na ni neptejte. Sama vám řekne, jak se uzdraví.
Alla prospala až do oběda následujícího dne. Alexandra byla s ní. Nabídla dívce oblečení, nakrmila ji a ukázala okolí. Všichni byli zvědaví, co se s městskou krásou stalo.
Dívka byla velmi upravená, ale ne arogantní. Nenechala se odradit rustikálními výrobky a starým dřevěným domem, ve kterém byla ubytována.
Alla se několik dní zotavovala a pak jednoho večera vyprávěla svůj příběh:
“Můj táta byl obchodník, “řekla a zastavila se po slově”byl”. Skoro si nepamatuju, že by mě vychovával sám. Podnikal jsem. Žili jsme dobře, peníze jsme nepotřebovali, a tak si ženy mého táty okamžitě všimly. Mohl mít spoustu románů, ale zůstal osamělým vdovcem, dokud jsem nevyrostla. Před čtyřmi lety se mu narodila Světlana. Tatínkovi bylo 57, jemu 43. Vypadá skvěle, je vidět, že je sama bohatá. Proto se s ní táta rozhodl spojit svůj život. Věděl, že s ním není kvůli penězům.
Alla se zastavila a vypila čaj z hrnku.
Bylo patrné, že zasvěcovat neznámé lidi do svého osobního života pro ni bylo obtížné, a tak Míšina matka povzbudivě pohladila dívku po zádech.
Nebyla jsem proti otcovu manželství, ale nebyla jsem tak bílá a chlupatá, jak jsem si představovala. Asi to chápal i táta. On i já jsme se drželi a nikdy jsme se s ní nehádali. Postupem času jsem si na její přítomnost zvykla. Macecha se do mých věcí nepletla, nesnažila se být novou majitelkou domu, ale o podnikání táty začala projevovat zvýšený zájem. Otec jí nevěřil. Přitahoval ji k podnikání, umožňoval komunikaci s klienty. Neviděl, že by schválně něco vyčenichal a zkoumal jeho obchodní strategii, sháněl podporu pro ostatní zaměstnance. Tak jsme žili. Snažila jsem se s tátou mluvit o svých obavách z nevlastní matky, ale on se odmlčel, říkal, že je na stáří šťastný a já se smířila. A loni byl pryč.
Allain hlas se otřásl, ale zvládla emoce.
– Infarkt. Táta toho zažil hodně. A podnikání zabralo hodně sil. Předpokládám, že Světlana je v tom zapletená. Ale žádné důkazy, jen dohady. Vždycky jsem ji neměla ráda. Po pohřbu jsme v domě zůstali sami. Cizí lidé. Pak se moje nevlastní matka rozhodla, že je teď doma. Začala mi nadávat, nadávat, jestli jsem se jí neozvala. Vše v pokojích předělala, jak chtěla,dokonce i opravila. To mě samozřejmě naštvalo. Neustále jsme se hádali, zjišťovali vztahy. Bylo to zbytečné, ale nemohla jsem vystát její drzost. Je v mém domě cizí a nemá právo předstírat, že nic neznamenám, že vzpomínka na mého tátu je hloupost. A pak přivedla milence. Dovedete si to představit? Byl mladší než ona. Usadil se v domě. Jeho přítomnost jsem ignorovala, protože už nebyly síly na skandály. Náhodou jsem zaslechla jejich rozhovor. Ukázalo se, že Denis je podvodník a podvodník, jsou se světly dokonalý pár. Musel se mě zbavit a všechno dědictví vzít do svých rukou.
Denis a Světlana se rozhodli pro barbarský způsob, jak se dívky zbavit. Připlížili se zezadu k nic netušící uličce, udeřili ji do hlavy, aby omdlela, a odvezli ji do lesa.
– Určitě to nebude stačit? – je to vyděšená Světlana.
“Nepanikař, ticho,” zašeptal na ni milenec. – Všechno půjde hladce, uvidíš. Všechno jsem si promyslel. Nezbylo jí nic jiného, než bít na poplach. Všichni její přátelé jsou Pařmeni, nic si nevšimnou, myslí jen na sebe.
Muž se důkladně připravil. Dívku v bezvědomí hodil do nory a nechal ji tam sežrat divokým zvířatům. Rozhodl jsem se, že zvířata dokončí to, co začala. Nora se ukázala jako Vlčí doupě. Dravce přitahoval zápach krve.
Alla se probudila, uvnitř se všechno ochladilo strachem, když si uvědomila, co se děje. Jen Šedá, zvyklá na lidi, se kolem ní proháněla a odháněla členy své smečky. Byl to právě on, kdo způsobil, že dívka zůstala naživu. Mladá šelma měla autoritu, takže ji vlci poslouchali a přehlušovali její instinkt.
– Je to možné s příbuznými? – Michaelova máma.
– Lidé nemají žádné svědomí. To se stalo ubohé dívce. Musíme jít na policii, ” prohlásil Petr.
– Schovávat ty Inhumans za mříže.
– Přesně tak! Všichni vám potvrdíme, v jakém stavu jsem tě našel uprostřed lesa. A ohrožení života bylo kvůli pobytu mezi predátory, ” řekl Míša s tím, že chtěl dívce dát naději na spravedlnost.
