Sestra se rozhodla poprvé porodit ve 44 letech. Julo, kde jsi měla mozek, když jsi to udělala?
S mou sestrou Julií jsme dvojčata. I když vzhled máme téměř stejný a charakter máme úplně jiný. Život se u nás vyvíjel jinak.
Po maturitě jsem se hned vdala, protože jsem od dětství chtěla mít rodinu, děti. A Julie naopak snila o životě pro sebe, o budování kariéry. Proto šla dál studovat na univerzitu. I když máme tak odlišné názory na život, vztahy mezi námi byly vždy blízké, dobré.
Dělala jsem rodinu. Nejdřív se narodil syn, pak dcera. Julia nebyla vdaná. Dělala kariéru, vydělávala si na byt, auto. Každý rok jezdila na dovolenou do zahraničí. Dokonce jsem si koupila chalupu. Opravdová podnikatelka.
Ženské štěstí jí chybělo. Muži v jejím životě byli, ale do manželství to nešlo. Všichni chtěli paní v domě prát, uklízet, vařit, vychovávat děti. A má úplně jiné požadavky na život a na manžela. Na domácnost nebyla zvyklá a práci kvůli hrncům a borščům nechtěla opustit.
Toužila po úspěšném muži a nejčastěji se setkávala s nějakými prostoduchými.
Bylo období, kdy si Julia přála mít dítě pro sebe. Chápala jsem, že s manželem se to nemůže stát a že bych chtěla mít vedle sebe svou vlastní duši. V té době žila s jedním dobrým člověkem. Taky chtěl dítě. Plánovali, že jakmile Julija otěhotní, okamžitě se dostanou na matriku. Žili spolu bez dítěte čtyři roky a pak se rozešli. Z nějakého důvodu Yula nikdy neotěhotněla, i když byli oba zdraví.
A tady je zpráva. Ve 44 letech otěhotněla, když už vůbec nečekala. Romantika s ženatým mužem. S ním se pak nic nedělo, ale z mateřství se radovala donekonečna.
“Julo, kde jsi měl mozek, když jsi o tom rozhodoval?”naši příbuzní se nerozešli. “Co na to řeknou lidé? Přemýšlela jsi, jaké to je vychovávat dítě sama bez otce? Je ti skoro padesát. A kdo bude učit dítě, ty budeš v důchodu? Kde bereš sílu postavit svého syna na nohy? A jak budeš rodit, protože už nejsi mladá. Roky dávají své. Je dar, že vypadáš dobře.”
Příbuzní se asi báli, že by je najednou někdo mohl požádat o pomoc. Máma a já jsme byli rádi. Maminka byla také ráda, že vnuka uvidí. Nyní se medicína zlepšuje každý den a moderní 45leté ženy mohou směle konkurovat 30letým dívkám. Nejdřív si musíme vytvořit materiální základnu a pak rodit. Je to přece rozumnější, než rodit v osmnácti bez ničeho. A pak mladá žena i dítě trpí chudobou.
Moje sestra Julia je dospělá, nezávislá žena. O mateřství snila už dlouho. A když se k takovému kroku odhodlala, tak počítala se svými schopnostmi. A takové příbuzné, jako jsme my, musíme honit koštětem z domu.
Máma a já jí vždycky pomůžeme. Na své jubileum Jules porodila nádherného chlapce Jaroslava. Nyní je mu 14 let. Můj synovec je velmi inteligentní, vychovaný chlapec, stejně samostatný a ambiciózní jako moje sestra. Sama je ve skvělé kondici-říká, že ji syn povzbuzuje, aby vypadala lépe, protože musí chodit na školní schůzky, kde jsou mladé maminky. Aby, nedej Bože, kdo neřekl, že přišla na schůzi babička.
Vždy dělejte, co cítíte. Lidé na to zapomenou a vy se rozhodněte sami.
