Jana umyla nádobí, když zazvonil zvonek. Utřela si ruce a šla otevřít. Na prahu stála tchyně s taškami v rukou. – Janičko, jsi doma? Rozhodla jsem se, že vám přinesu rybí řízky. Dneska mi chutnaly skvěle, jsou tak šťavnaté, chutné. – Olgo Ivanovno, říkala jsem vám, že nejíme rybí řízky! Proč jste je přinesl? Hodně jsem toho připravovala, abych neztratila to dobré. Rozhodla jsem se, že vám ho přinesu. Jana tiše odešla do kuchyně. Tchyně to dělala tak často. Pak přinese smaženou rybu, pak rybí řízky, pak čerstvé ryby. A kolikrát jí bylo řečeno, že s manželem takovou rybu nemají rádi! Ne!ne! Stejně to nese!
Tchán je vášnivý rybář a každý víkend jezdí na ryby. Chytá převážně karásky a tchyně už neví, co s nimi. Manžel jednou řekl: “a já se na ty karasy už nemůžu dívat, celou dobu, co jsem žil s rodiči, jsem je musel čistit a jíst… najedl se na celý život. A teď tchýně našla, kam dát další ryby a nese je! Přijde, otevře ledničku a řekne: “Ach, co to máš? Sýr? Uříznu si kousek domů. Dám si párky, ty si ještě koupíš. Podělila jsem se s vámi o rybu. A v poslední době začala chodit i se svou přítelkyní. Přichází a říká:
Byli jsme kousek od vás a šli jsme si k vám dát čaj a zahřát se, protože je zima. A sama si postaví konvici, otevře ledničku, vezme si, co chce, a ještě s kamarádkou probírá, co mají v lednici a co teď mladí nechtějí dělat. Jana to vydržela celý měsíc a pak přišla na to, jak se toho zbavit. V sobotu, těsně před obědem, přijela Jana za tchyní společně se svou přítelkyní. Tchyně otevřela dveře. Jana z Prahy: “jé, byli jsme s kamarádkou nedaleko a rozhodli jsme se vás navštívit. Přinesli jsme zde velmi chutné sushi! Tchýně se zkřivila-suše nesla v duchu. Jana vešla do kuchyně a přes překvapený pohled tchyně otevřela ledničku, vyndala z ní hrnec s borščem a dala ho ohřát.
V lednici byl ještě hrnec s Olivierem, trochu salátu. Položila vše na stůl, ještě něco vzala a dala do podnosu. – Vezmu si ho domů, máme rádi takový salát a Vy si ho ještě vyrobíte. Dobře? Tchyně tiše a překvapeně sledovala, co se děje, a se vším souhlasila. Bylo vidět, že se jí to nelíbí, jen za kamarádku se nechtěla schovávat. Jana s přítelkyní se najedli, poděkovali a začali se chystat domů. Už na prahu se Jana otočila k tchyni a řekla: “Teď už budeme chodit tak často, dobře, Mami? Navštívíme vás a něco dobrého vám přineseme. A odešli… už je to měsíc a půl. Tchýně volá, mluví, jako by se nic nestalo. Jenže na návštěvu s přítelkyní už nechodí. A než něco přinese, ptá se, jestli to potřebuje… Jana je moc ráda, že tchyně pochopila napoprvé a reagovala normálně. Protože to jsou jejich rodiče a opravdu se jim nechtělo kazit vztah s nimi…
