– Proč nespěcháš domů? za Pavlem do kanceláře Ivanem Štěpanovičem. – Jako bys dělal svou práci, to já se pořád šťourám … “dneska přijela tchýně,” povzdechl si Pavel. A tak si oddechnu, jak jen to půjde… “AHA, chápu,” řekl sympaticky šéf. A co se týče té práce, o které jsme mluvili, tak se zamysli do zítřka, zvládneš to, máš potenciál… Šéfova hlava zmizela za dveřmi a Pavel se zamračil: tak byla škoda opustit tuto útulnou pracovnu. Plat je samozřejmě dobrý. Ale není to o penězích, že ne? Klid je přece jen větší. Pavel se natáhl a jeho myšlenky se opět přesunuly na tchyni, která dnes přijela. Skřehotal. A dcera Veronika, jak se zdá, jela do vesnice navštívit jeho matku, aniž by si s kým popovídala… s matkou své ženy, Ludmilou Petrovnou, se od začátku nedohodli. Přesněji od chvíle, kdy rozzuřená Káťa při první velké hádce najednou prohlásila: -správně byla moje máma, že nejsme pár my dva, přemlouvala mě, abych nespěchala, přemýšlela, a já ji neposlechla, a tak sklízím ovoce … Pavel si už stihl zvyknout, že při hádce mohla Káťa mluvit bůhví co a druhý den ráno na to bezpečně zapomněla.
– No, má takovou povahu… okamžitě to pochopil, a tak jí rychle odpustil, ale ta slova o tchyni byla z nějakého důvodu velmi nepříjemná a pevně zapadla do duše, takže nyní při každém příchodu její matky držel hrdé mlčení. V podstatě ani sama Ludmila Petrovna se nelišila hovorností, takže pokud se během té doby překroutili několika frázemi – a to je dobře. A tchýně se snažila přijet na krátkou dobu, zřejmě měla také nepříjemnou přítomnost nešťastného švagra. Byl pátek a tehdy Pavel normálně chodil do kavárny se svými kolegy. Zvali ho i dnes, ale pro jistotu se zdržel hlasování. Pavel tiše otevřel dveře bytu svým klíčem, svlékl se a nakoukl do kuchyně: tchýně s manželkou točili mleté maso na řízky a vášnivě si povídali. Od prvních slov Pavel pochopil, že jde o něj. – Tam se teď potuluje? ner byla emotivní Káťa. – Jako vždy, sedí se svými přáteli… Pátek… domů nespěchá, i když ví, že jsi přijela. Je mu to jedno. Pavel zatajil dech – No, teď se připojí tchýně. A skutečně se ozval klidný hlas Ludmily Petrovny-proč, chodí u vás často?
“Co by chybělo,” odpověděla Katka rozhořčeně. – Nohy by tu nebyly. “Tak jo,” náhle tiše zastavila její matka. – Poslouchej pozorně, zlato! To je tvůj manžel, otec tvé dcery, takže prosím, mluv o manželovi s úctou! – Ale Mami, zapomněla jsi, jak jsi o něm mluvila před naší svatbou? – manželka je zase naštvaná. – Přesně tak! Před svatbou, ” odpověděla bez obav tchýně. Pak už bylo jen na čase si to rozmyslet a nepustit se do toho. A teď je pozdě … vlak odjel. Teď jste jeho žena a matka vašeho společného dítěte. Ty ses rozhodla sama. A jak teď vidím, není to tak unáhlené. Nadává ti, dcero? “Ještě něco,” ozval se Kati hlas, ale už ne tak kategoricky jako dříve. – Miluje svou dceru? – pořád se vyptávala matky. “Miluje,” povzdechla si Káťa. – A mně taky, to mu odpouštím. – A co? Co mu neodpustíš? – hlas tchýně sotva znatelně pohnul. – Jaký máš na něj nárok, když mu položíš ruku na srdce? – No, že sedí v téhle práci za tři haléře? Neuctít se. – Je to línej? “Ne,” odpověděla Katia. – Je to jen druh lidí, kterým stačí to, co mají… “takže je to šťastný člověk,” zasmála se Ludmila Petrovná.
“Jo, to je vtipný,” zašklebila se dcera. Mně se to moc nelíbí, tak se s ním budeme prát o haléř, protože on na nás nemyslí. Včera jsem odmítl povýšení, protože vidíte, jestli neumí velet! Nerad říká starším lidem, co mají dělat. Protože s nimi to jinak nejde. “No vidíš, máš zlatého manžela a ty se nudíš,” pronesla vesele Ludmila Petrovna. Víš, dcero, Dávej na něj pozor, když se rozhodneš, jestli peníze, nebo slušnost, vždycky si vyber slušnost… “ale na chleba to není,” povzdechla si Káťa. A pak najednou úplně jiným tónem dodala: “Děkuji, mami, jsem moc ráda, že jsi změnila názor na Pavlíka, tady je slovo cti jako kámen ze srdce … mám ho opravdu, krásný, jen trochu tichý … Ježíši, dcero, jsem tak ráda, že jsem se tehdy mýlila, že tě tvé srdce nezklamalo. Peníze a pozice jsou výdělečná záležitost. “Dobře, Mami,” zněl Katin hlas tak dětinsky, že Pavel zamrkal a po těle se rozlila teplá vlna něhy. Znovu se oběma očima podíval do kuchyně. Ženy stály a objímaly se. Pavel se otočil ke dveřím, otevřel je a schválně hlasitě zamrkal, ještě chvíli na chodbě, vešel do kuchyně. Stáli a dívali se na něj nějakýma osvícenýma očima. A on přišel a tiše je oba objal. Pak jsem se vzrušeným hlasem ozval: “No tak, gratulujte mi, zítra mám novou pozici! – Gratulujeme, Pavlíku! usmála se Ludmila Petrovná a nenápadně mrkla na Katku. – Věříme v tebe! – Díky Mami! “odpověděl Pavel.
