Utekla jsem z domova, když mi bylo teprve 18 let. Odešla jsem, protože tam nebylo možné žít. Utekla jsem, abych se zachránila. Otec byl dávno pryč a matka se znovu vdala. Otčím měl syna a pak matka porodila holčičku. Po narození sestřičky jsem se stala nadbytečnou, začala jsem spát ve spíži. Otčím a jeho syn si ze mě dělali srandu, máma mě vůbec nebránila, jako bych jí byla cizí. Jednoho dne, po dalším skandálu, jsem vzala otčímovu skrýš, sbalila si věci a odjela do jiného města. Tam jsem potkala svého manžela, vdala se a mám dítě. Díky bohu jsem měla s manželem štěstí. Dostala jsem práci a dobře vydělávám. Bydlíme v pronajatém bytě. Jednou jsem v obchoďáku náhodou viděla svého nevlastního bratra. Nechtěla jsem s ním chodit, vzala jsem dítě a běžela k autu.
Ale všiml si mě, běžel za mnou a chytil mě za ruku. Byl z něj cítit alkohol. Začala jsem se bát.Vytrhla jsem se, rychle přijela domů a vše řekla manželovi. Pak můj manžel zjistil, že byt, kde všichni bydlí, patří mému otci. Rozhodli jsme se jít k nim domů a požadovat můj podíl. Jestli je to tátův byt, tak tam taky nějakou část mám. Jak se ukázalo, byt zcela patřil mně. Otec se dostal včas. Máma to věděla, ale tajila to přede mnou. Vzala jsem jim byt, všechno prodala a dala jim jen část peněz. Koupil jsem si tresku a oni si koupili jednu, malou. Všichni mi nadávali. Otčím mi řekl, že jsem nestoudná špína. Moje matka řekla, že teď nemá dceru a já už ji stejně nepotřebuju. Myslím, že jsem udělala správnou věc. Dostali, co si zasloužili.
