Vzal dítě do náruče, šeptem řekl, aby nemluvilo, a rychle se rozběhl z bytu. Běžel dlouho, pak zastavil auto, vyjel mimo město, zastavil druhý, jel dál. Rodina tvořená manželem Andrejem a manželkou Julií slavila narozeniny dcery Aliny, které bylo pět let. Šťastná Alina běhala se svými vrstevníky, kteří byli pozváni na dovolenou. Maminka i tatínek obdivovali svou rozkošnou dcerku. Život Andrey a Julije lze označit za bezútěšný. Je to pracant z vesnice, sirotek, rodiče ho zahnali do autokatkatastrfifi. Je dcerou bohatých rodičů, intelektuálů, kterým se zeť nelíbí. Potkali se náhodou, narazili na dveře kanceláře, kde Julia pracovala, a Andrej hledal práci, a tak se šel zeptat. Když se jeden druhému podívali do očí, jako by mezi nimi proud prošel. Byla to láska na první pohled. Od té doby už se nerozešli.
Roky plynuly, vášeň odezněla a oběma se otevřely oči. Opravdu žijí v různých světech. Pokud má Yula ráda společenské akce a cítí se tam jako ryba ve vodě, pak se Andrej snaží vůbec nechodit na takové akce, ale místo toho raději chodí s dcerou. Takýto život doviedol k tomu, že od júla začala prísť ráno. V rodině začaly hádky, to všechno Alina viděla, vždy se bála takového chování rodičů. A že rozvod je správná cesta z takové situace, pochopili oba. Jenže Alinu nemohl Andrej opustit, i když si uvědomoval, že soud přisoudí dceru matce. Když už byly všechny soudy za sebou, přišel se Andrej rozloučit s dcerou a ona se mu zakousla do krku, aby ji nenechal samotnou. Andrej se ohlédl; byli s Alinou v pokoji sami; šeptem se jí zeptal, zda půjde s tátou; Dívka přikývla. Andrej si ani nemůže vzpomenout, v jakém okamžiku přišel nápad dceru unést.
Vzal dítě do náruče, šeptem řekl, aby nemluvilo, a rychle se rozběhl z bytu. Běžel dlouho, pak zastavil auto, vyjel mimo město, zastavil druhé auto a jel dál. Kam jedou? Na co budou žít, Andrej nemyslel, ale návrat zpět není. Alina se nerozčilovala, jen se tátovi chytla do krku a nepustila ho. Juliin dům našli pohřešovaný až večer. Šli jsme dovnitř a tam řekli, že si dítě vzal otec a nabídli mu pokojnou cestu. A teprve třetí den přijali oznámení o únosu. Děda s babičkou všichni chodili, aby zjistili, jestli se uprchlíci našli. A Julia truchlila dlouho, procházky do rána ji tak táhly, že si nevšimla, jak se z ní stalo drogové manko. Teprve postupem času si rodiče všimli nevhodného chování dcery, chtěli ji zachránit, vyléčit, ale pozdě. Našli jsme ji na nějakém náměstí . Juliin krátký život skončil.
Andrej s Alinou se zastavili v malém městě, pronajali si byt; práci si našli druhý den, kousek od ubytování. Dali jsme zálohu, takže bylo na co. Pak šel do školky a zeptal se, jestli jsou volná místa? A pak bylo štěstí, vzali Alinu a život se začal zlepšovat. O smrti Julije se Andrej dozvěděl ze zpráv. Bylo to takové překvapení, že jsem dokonce litoval, že tam nebyl. Možná by bylo všechno jinak. A pak Alina začala říkat, že se jí stýská po prarodičích (maminka si nevzpomíná). Rozhodl jsem se jít na návštěvu, protože to také nemají snadné, zůstali sami. Požádal o dovolenou a odjel. Setkali se s radostí i slzami a záští, že tak dlouho neviděli svého drahého vnuka. A dokonce se objevilo prohlášení, že mu Alinu nevrátí. Ale okrik vnučky – bez táty nezůstanu – trochu zchladil zápal. Proto se společně rozhodli, že Alina a Andrej zůstanou s Juliinými rodiči. Netrvalo dlouho a prarodiče si uvědomili, jaký mají dobrý a dobrý zeť. Bez jeho slova se v domě nic nedělo, a kdyby se v něm dříve viděl dobrý člověk, možná by byla naživu i dcera.
