Před šesti lety se matka podruhé vdala. S otcem se rozvedla, když mi bylo 17 let. Odešel k rodině na jih a matka zůstala bydlet ve stejném bytě. Jejich rozvod mě nepřekvapil, protože jsem vždy viděla, že se k sobě nehodí. Táta je klidný a měkký a máma má postavu takovou, že ne každý s ní vydrží. Už jsem byla dospělá, takže jsem nemusela nic vysvětlovat. Normálně jsem komunikovala s mámou i tátou. Nejčastěji samozřejmě s maminkou, protože bydlíme ve stejném městě. Ale to, že jsme spolu komunikovali, už jsme spolu nežili. Nejprve jsem žila na koleji na univerzitě a k mým 20.narozeninám mi táta dal královský dárek-koupil jednopokojový byt. Maminka se aktivně zapojila do svého osobního života a znovu se ke mně nedostala. Já k ní taky. Protože se dala dohromady s manželem, zjistila jsem, kdy už se chystali svůj vztah legitimizovat. Byla to volba maminky, ale ten soudruh se mi hned nelíbil. Máma má povahu, která není dar, a tam je to ještě lepší. Ale máma mlela a dívala se na něj jako na něco velkého.
A nechte si to, pokud se vám to líbí. Novomanželé žili na maminčině pozemku. Její nový manžel byl sám bez kůlu a dvora, bývalá žena ho také pustila k sobě a po rozvodu odešel. Než se nastěhoval k matce, pronajal si pokoj na koleji. V bytě si nechal opravit byt, celou situaci koupil a ona s ním. Se slzami mi to říkala máma. Opět jsem mlčela, i když si myslím, že žena udělala naprosto správnou věc, definitivně jsem se o tom přesvědčila po následující větě. Je správné, že neplatí alimenty. Stejně za sebe utratí všechno. O tatínkovi se taky něco povídá a ten s ní nechce ani mluvit. Synovi je tam, pokud se nemýlím, 15 let, takže “mluvit” s takovým dítětem už není snadné. Stačí, když si jednou promluví s tátou, aby to pochopil. Ale i tuto myšlenku jsem si nechala pro sebe. Neměla jsem důvod mámě něco dokazovat. S takovým dárkem žít nemůžu.
Vdala jsem se sama, mám syna. Maminka k vnukovi přišla sama, protože její manžel “netoleruje hluk a dětský pláč”. Vůbec mě to netrápilo, když jsem se s ním chtěla potkat, ale musela jsem. teď je synovi pět let, občas s ním zajdeme k mamince na návštěvu. Občas se s jejím manželem potkáme a ani jednou nepromluvil. Vždy něco o výchově dětí prozradí, i když by to nebylo jeho kráva, on sám je ještě otcem roku. Ale nejčastěji jsme přišli, když byl v práci. 00: 03: 33A pracoval tři dny v nějakém zařízení. Když nebyl doma,nechali jsme ho i přes noc vnukovi. Nedávno jsme s manželem pozvali na svatbu staré přátele. Akce se konala mimo město, takže bylo plánováno, že tam zůstaneme přes noc. Vzít s sebou dítě by bylo problematické, je ještě příliš malé na to, aby bez problémů vydrželo tak dlouhé cesty a aktivity. Zeptala jsem se mámy, jestli by dva dny neseděla s vnukem. Matka upřesnila čísla, od manžela se dozvěděla, jaký má rozvrh a řekla, že může.
Její manžel právě na 24 hodin odchází a než dorazí, matka odveze syna k nám a tam na nás počká. Všechno bylo perfektní, s čistým svědomím jsme odjeli. Ale na noc jsme se rozhodli nezůstat. Prostředí není roztomilé. Rozhodli jsme se jít domů, že jsem zapomněla varovat mámu. Když jsem k ní přišel, čekalo mě něco neuvěřitelného. Odemkli jsme dveře klíčem a vypadli. Můj syn spal na chodbě na lehátku. Máma má třípokojový byt a dítě nespí na posteli, ale na starém véčku na chodbě a bez světla, i když jsem prosila mámu, aby byla vedle něj, protože ten se někdy v noci může probudit. Maminka se svým manželem v hledišti sledují film. Přicházím s tupou otázkou na tváři. A víte co? Ten pán měl na hlavě takovou korunu, že se začal rozčilovat, proč jsem k němu bez varování přišla.Hračky pro dětidětské oblečení
K jeho domu? Jsou v něm jen děravé pantofle a pomazánky a půl bytu je podle zákona Moje. Řekla jsem to a také jsem varovala, že pokud má můj syn přidělené véčko na chodbě, udělám to stejně a zítra zahájím výměnu bytu, abych si svůj podíl vyzvedla. Malého jsme vzali: spal a nic necítil. S maminkou se druhý den bavil a už zpívala jako slavík. Na chodbě prý neměli v úmyslu spát. Tam si jen hrál na véčku a usnul. Jo! Usnul jsem v pyžamu na polštáři a prostěradle, které jsem si přinesla; hned jsem tomu uvěřila. Pro muže je tato situace také nepříjemná, ale žádá, aby se nerozčilovali a nezkazili lidem život, protože to jistě pochopili. A já se nechci uklidnit. Já si vezmu svoje a oni ať si žijí, jak chtějí. Dobrý den, taková je odpověď. Nebo se mýlím?
