… Anna se zhluboka nadechla. Otočila se ke dřezu a začala umývat zeleninu. Její ruce fungovaly mechanicky, ale myšlenky bloudily: “proč na mě všechno vždycky padá? Proč se Petr chová, jako by to byla jen moje zodpovědnost?”
V 18: 30 bylo vše připraveno. Stůl je prostřený, ve vzduchu se vznášela vůně pečeného masa, saláty vychladly v lednici a čokoládový dort s lesním ovocem byl ozdoben a dokonale položen. Anna se převlékla, učesala a hodila poslední pohled do zrcadla.
Hosté začali sestupovat přesně v sedm. Pozdravy, úsměvy, přípitky. Ženy jsou elegantní, muži upovídaní a neformální. Ale postupem času, když víno začalo působit, atmosféra se uvolnila … příliš silně.
– Anno, ten dort je geniální! Ale co, uvařila jsi to sama? Petr nepomohl? jedna z žen se ironicky ušklíbla.
Smích. Petr pokrčil rameny:
– No, je zvyklá. Ráda je dokonalá Hospodyňka.
– Ano, samozřejmě! Kdyby tak ráda vařila ještě víc, než si stěžovala, byla by dokonalá! “přidal se jeden z mužů, kwakaya.
Pak Anna vstala. Úsměv jí zmizel z tváře. Její hlas byl klidný, ale pevný:
– Pokud si někdo myslí, že šikanování vlastní ženy je zábava, pak mám špatnou zprávu: je to ubohé. Nejprve se naučte respektovat své ženy, než začnete soudit ostatní. Nejsem kuchařka ani služka. Udělala jsem to ze srdce, ne z povinnosti. Ale pokud si někdo myslí, že být manželkou je jen mlčet a podávat ke stolu-velmi se mýlí.
Nastalo ticho. Jen Petr vypadal, jako by chtěl zmizet. Jedna z žen se dotkla Anniny ruky:
– Poděkování. Máš pravdu. A dnes jsi byla skvělá Hospodyňka.
Při odchodu z hostů se Petr pokusil hodit nějaký vtip, ale Anna se na něj vážně podívala:
– Až příště pozvete lidi ke mně domů, ujistěte se, že přicházejí s respektem. A ty … příště se taky začni připravovat.
Zhasla světla v obývacím pokoji a tiše odešla do ložnice.
