Někteří lidé mají jedinečný talent-jedním svým vzhledem proměnit útulné hnízdo na bojišti a klid v duši v chronickou migrénu. Moje tchyně, Halina Petrovna, byla virtuozkou tohoto nevděčného řemesla. Její návštěvy jsem se naučila rozpoznávat už na cestě-zvláštním úzkostným klidem za oknem, jako by sama příroda tajila dech při čekání na hurikán. Ale to, co udělala tentokrát, překročilo všechny hranice. A já si uvědomila, že to stačí.
Vše začalo nevinným zdánlivě dárkem. Kolegové mi k narozeninám darovali luxusní sadu francouzské kosmetiky “Charme Éternel” – krémové krabičky, pozlacené doplňky, vůně vonící Provence a miliony. Sotva jsem stihla obdivovat ten poklad, jak zvonek prořízl ticho. Jako žralok, který ucítil kapku krve v oceánu, se na prahu zhmotnila Galina Petrovna. Její pronikavý hlas se už objevil v předsíni:
– Alenko, miláčku! Jaká božská vůně! Srdce mi zamrzá! – Už kroužila kolem toaletního stolku, její prsty s dlouhými, ne rok nataženými nehty, lačně sahaly na lahvičku parfému. – Určitě královský dárek? Dokonce se bojím zeptat na cenu, nebo dostanu infarkt ze závisti!
“Opravdu, není to levné potěšení,” odpověděla jsem opatrně a cítila, jak mi po zádech běhá husí kůže.
Za tři roky manželství s Maximem jsem se naučila algoritmus jejího jednání. Komplimenty jsou vždy předehrou k útoku. Jako had, který syčí před hodem.
– Hele, zlato! – Halina Petrovna se posadila na okraj postele a přijala pozici důvěryhodné konverzace. – Vidím, že tu máš celý obchod s parfémy. Můžeš se podělit o poklad se svou druhou mámou? – Rána byla zasazena se záludným úsměvem. – Hlavně se podívej, jak mi ten odstín rtěnky perfektně sedí! Přímo Barva mého mládí! – Už velkoryse nanesla” svůj ” odstín na rty, aniž by se zeptala, a samolibě se otočila před zrcadlem.
Tiše jsem přikývla. Hádat se? Dokázat, že dar je svatý? Hysterčit kvůli kosmetice? Nechtěl jsem se dostat na úroveň dětské rvačky o lopatku. Ať si to vezme. Dejte si čaj s mým oblíbeným mandlovým dortem a odejděte. Cena za klid se dnes zdála přijatelná.
– Děkuji, Aleno! Ty jsi moje švagrová od Boha! – Galina mě zasypala paprsky falešného smilování a pevně sevřela chtivou krabici.
Jen jsem pokrčila rameny. Tento “kompliment” zněl obzvláště cynicky. Halina Petrovna měla úžasnou schopnost metamorfózy: dnes jsem “anděl v těle” (pokud něco potřebuje), zítra “líná nešikovnost” (pokud se odvážím odmítnout). Vše záviselo na jejích momentálních chutích.
Dnes byl apetit uspokojen drahou sadou, takže tchyně byla ve stavu blahodárné sytosti.
– Co je to za zázračný dort? – Halina Petrovna, jejíž konverzace z 80% spočívala v stížnostech na nadváhu a dietu, s chutí poslala do úst třetí kus. – Takové jemné těsto! Takový vzdušný krém!
Zkuste jen naznačit rozpor mezi slovy a skutkem. Okamžitě se promění v uraženou oběť: “copak by stará dáma a kousek dortu neměli? Celý život sedím na pájce!”Vždycky to s ní bylo jako na minovém poli-nevíš, kde to vybuchne.
“Otevřela se nová Cukrárna, “sladké sny”, v nedaleké ulici, ” vysvětlila jsem a uklidila ze stolu čajové šálky. – Jsou tam jak éclairs, tak profitroles a různé plněné koláče. Maxim moc sladké není, tak jsem mu přinesla pizzu.
Bože, proč jsem to říkala?! Můj jazyk je můj nepřítel! Při slově “Pizza” se Galině Petrovně rozsvítily dravé jiskry v očích.
– Pizza? Určitě to zkusím! Ohřej mi pár kousků, zlato. Miluju tuhle italskou věc.
Překvapeně jsem zvedla obočí. Kombinace dortu a pizzy mi připadala jako gastronomická noční můra. Ale námitka znamená narážet na skandál a stigma “chamtivosti”. Jak to všechno dala do sebe-zůstalo záhadou fyziologie.
Drží se však s tak neochvějným pocitem vlastní důstojnosti, že o její skutečné pozici nikdy neuvažujete. Jednou ukazovala fotky z firmy-to bylo něco!
“Tady jsem s generálním ředitelem,” šťouchla do fotky, kde stála stranou s talířem jednohubky. – A pak mě hlavní inženýr pozval na tanec! Na fotce byl snímek o celkovém rozpoložení tanečního parketu. 00: 03: 43a nabídli mi místo vedoucí. Myslím, že zatím, ” vzkázala nám.
Někdy jsem měl pocit, že tchyně žije v paralelní realitě, ve svém vlastním, pečlivě zkonstruovaném světě velikosti. Ale je matkou mého manžela. Takže jsem musel vydržet tu výstřední dámu, ať už byla jakkoli divná.
Před samotným odjezdem do letoviska nás Halina Petrovna dokázala Naposledy ohromit svým nepořádkem. Stalo se to v pátek večer. Pod záminkou “navštívit vnučku” (přinesením maličké čokolády, které si ani nevšimla) znovu překročila náš práh. Po vypití čaje a zničení zbytků dortu položila Halina na kuchyňský stůl kus papíru.
– Drazí, udělala jsem audit svého šatníku a zděsila jsem se! oznámila to s tragickou tváří. – Do letoviska prostě není co! Naprosto! Navíc nutně potřebuji novou ortopedickou vycházkovou obuv, kvalitní podložku na jógu, plážové ručníky z mikrovlákna, opalovací krém s maximální ochranou a další drobnosti. Maxime, synu, sestavila jsem seznam, podívej se na to.
Protáhla Maxim napsaný list. Ten začal číst a jeho oči se postupně zaokrouhlovaly a obočí stoupalo nahoru. Po dokončení pomalu odtáhl papír.
