Moje matka byla milenkou jednoho ženatého a bohatého muže. V důsledku jejich románku jsem se narodil já, Otec nám nijak nepomáhal a nepřišel za mnou. Neměli jsme stálé bydlení, pořád jsme se stěhovali, maminka často měnila zaměstnání. Když mi bylo pět, seznámila se s jiným mužem a chtěla být s ním, ale on jí dal podmínku, že ji vezme, když bude sama.
Prostě a jednoduše vyměnila svého syna za toho chlapa. Jen mě vzala k tátovi a dala do ruky všechny potřebné dokumenty. Zazvonila na dveře jeho bytu, slyšela, jak se otevírá zámek a utekla. A já zůstal stát. Otec otevřel dveře a znecitlivěl, když mě uviděl. Hned věděl, kdo jsem. Jeho žena mě přijala dobře, stejně jako jejich děti, dcera a syn. Otec mě chtěl nejdřív dát do sirotčince, ale jeho žena mi to nedovolila a řekla, že za nic nemůžu.
Prostě svatá žena. Nejprve jsem čekal na svou vlastní matku, myslel jsem, že se pro mě brzy vrátí. A pak přestal a začal otcovu ženu nazývat matkou. Můj otec neměl k nikomu z dětí vřelé city, natož ke mně. Považoval to za nadbytečné ústy, ale nadále držel, stejně jako ostatní členové rodiny. On sám byl velmi despotický člověk.
Když jsme přišli domů, zamkli jsme se všichni společně v dětském pokoji a snažili se, aby se mu nedostalo do očí. Jeho žena nemohla odejít od panovačného manžela, děti by jí z principu nedal. Byla jen roky a snášela všechny jeho procházky a záchvaty vzteku. Naučila se mu vyhýbat, a když je třeba, potlačovat jeho hněv, chránila nás před skandály a výkřiky. V domě bylo ticho, znali jsme rozvrh a nebyli jsme nervózní. Hlavně jsme necítili potřebu ničeho a maminka nám dala lásku a pohlazení za dva.
A když šel za další mladou milenkou,všichni jsme si oddechli. V té době už jsme byli prakticky dospělí. Sestra a bratr dokončili školu. Vzhledem k okolnostem jsme byli vrstevníci, takže jsem se také připravoval na maturitní zkoušky ve škole. Tak jo, tři maturanti. Navzájem jsme si pomáhali vytahováním předmětů. Každý z nás chtěl jít na prestižní školu. Otec, i když s námi nebyl, ale studium slíbil a dodržel své slovo. Úspěšně jsme se zapsali a naučili se ty obory, o kterých jsme snili.
A pak se stalo, že náš otec zemřel. Po něm zůstalo dobré dědictví. Jeho poslední milenka nedostala nic-prostě si ho nestihla vzít. No a my všichni jsme se stali plnohodnotnými majiteli jeho firmy a velkých peněžních účtů. Pokračovali jsme v rozvoji podnikání. A pak přišel okamžik, kdy bylo třeba jít do zahraničí, otevřít pobočku. Rozhodl jsem se, že v té pobočce budu já.
Nabídl jsem se, že s sebou vezmu naši matku — ona, jako nikdo jiný, si zasloužila odjet do teplé země. Moje sestra a bratr podporovali můj nápad. A pak přišel den, kdy jsme měli odjet. A najednou přišla moje vlastní matka. Poznal jsem ji hned. Moje dětská paměť zachytila její obraz po mnoho let. Rozhodla se na mě náhle vzpomenout, když zjistila, že odcházím:” synu, jsem tvá skutečná matka! Copak jsi na mě zapomněl?
Stal ses tak dospělým. A já byla tak smutná a nervózní, jak žiješ. Pojďme konečně žít spolu!”Byl jsem ohromen její drzostí:” samozřejmě si tě pamatuji! Pamatuju si, jak jsi utíkala od dveří a nechávala mě tak malého. A ty nejsi moje máma. Moje máma je na cestě se mnou. A tebe ani nechci znát.” Otočil se a odešel. A vůbec toho nelituji. Moje matka je ta, která se nebála vzít dítě svého manžela od cizí ženy, která mě vychovala v lásce a náklonnosti.
Seděla se mnou, když jsem byl nemocný, byla u toho, když mi poprvé zlomili srdce, uklidňovala mě po hádkách s přáteli, učila mě, odpouštěla mi žerty a hlouposti, tolerovala mé rozmary v dospívání, nikdy mi nepřipomínala, že nejsem její rodička. Pro ni jsem se stal synem, pro mě se stala matkou! Jinou nemám! Jeli jsme s ní do jiné země.
Tam jsem potkal svou budoucí manželku, maminku, která se mi moc líbila a mají dobrý vztah. Mamka mé osobní štěstí nebránila, navíc se rozhodla uspořádat si život. Potkala milého muže, Byl jsem pro. Zasloužila si své štěstí! Maminka hodně cestuje, často navštěvuje své děti a vnoučata. Dívám se do jejích radostných očí a uvědomuji si — Jsem rád, že je v mém životě. Je to můj anděl strážný!
