Od babičky jsem dostal dvoupodlažní dům s pozemkem, ale abyste si nemysleli, že jsem ho tak snadno získal, poznamenám, že dům před několika lety vyhořel a před rokem jsem se rozhodl ho vážně opravit. Peníze na opravy: na stavební materiál, na brigádu, na cizí výdaje – na všechno, co souvisí s tímto případem jsem vydělávala. tak jsem doma všechno dělala a kupovala, ať už jsem to byla jídla, oblečení nebo drobnosti pro domácnost. Muž si vydělával mizérii a z celého platu si domů přinesl jen pět tisíc hřiven.
Část peněz šla i na alimenty na děti z minulého manželství (výživné na mladšího a školné pro staršího), takže to bylo celkově pochopitelné. Když jsem ho cestou domů prosila, aby si něco vzal z obchodu, dělal to, ale s nelibostí a pak mi to ještě dlouho připomínal. Dokonce jsem si tak zvykla žít, ale nedávná jeho žádost mě ohromila. Manžel se jednou vrátil z práce a řekl, že na něj musím vyřídit část domu. Prý nechce pracovat v domě, kde nikdo není.
Pod slovem “pracovat” znamená zajímat se o brigádu, jak se věci mají, a někdy jim přivézt to, co jsem si za své peníze objednala. My s ním nejsme registrovaní… jsme občanští manželé a tady je takový požadavek. Příbuzní mi to nedoporučují a manžel říká, že svým krokem ukážu, jestli si ho opravdu vážím, nebo si na něj prostě zvyknu a Žiju ze setrvačnosti. No, nevím … myslím, že není správné, aby se na něj převedla část domu. Nemám záruku, že na své děti nepřepíše část mého domu.…
