Od otevření salonu Elena uplynulo několik měsíců. Elizabeth pomalu začala znovu cítit chuť života-tentokrát podle svých pravidel. Klientky přicházely z týdne na týden a její jméno se stále častěji objevovalo v rozhovorech obyvatel čtvrti. Casper mluvil někdy napůl, napůl:
– Mami, jsi známější než všechny ty instagramery.
V sobotu odpoledne, když už Elizabeth uklízela a chystala se zavřít dveře, najednou uslyšela známý hlas. Na prahu stál Sebastian. Stále elegantní, ve značkovém obleku vonícím drahými parfémy-ale tento bývalý lesk jistoty chyběl na pohled.
“Ahoj, Elizabeth,” ozval se a snažil se usmát. – Je tu krásně… salon vypadá skvěle.
Elizabeth zkřížila ruce a chladně se na něj podívala.
– Co tu hledáš, Sebastiane?
Muž si povzdechl a udělal krok vpřed:
– Prý jsi v pořádku. Chtěl jsem to vidět na vlastní oči. Víš, s Alicií to nevyšlo. To jsem si nepředstavoval.
Elizabeth se zasmála krátkým hořkým smíchem.
– Vážně? Opustil jste rodinu z rozmaru a teď přijdete a řeknete, že to “nevyšlo”?
“Alžběto, spletla jsem se,” zvedl ruce v ochranném gestu. – Chybíš mi. Chci to zkusit znovu.
Její oči byly prosklené, ale hlas zněl klidně a pevně:
– Ne, Sebastiane. Odešel jsi, když jsem tě nejvíc potřebovala. Teď už je pozdě.
V tu chvíli se dveře znovu otevřely. Dovnitř vstoupil Casper s batohem na rameni a lahví džusu v ruce. Náhle se zastavil, když uviděl svého otce.
– Ty? Co tady děláš? – zeptal se, když se chechtal.
“Přišel jsem si promluvit s tvou matkou,” odpověděl Sebastian.
– Po tom všem, co jsi jí udělal? – Casper zvýšil hlas. – Bez tebe to zvládneme.
Sebastian se podíval na svého syna a jeho oči se zalily slzami.
– Kocovina … velmi lituji.
“Nech si omluvu pro sebe,” odsekl chlapík. – Už mám v životě autoritu a to je máma.
Elizabeth polkla slzy, zvedla bradu a rezolutně řekla::
– Sebastiane, běž. Už nepatříš do našeho života.
Chvíli váhal, pak vystoupil a jeho kroky na chodníku zněly jako těžké údery muže, který všechno prohrál.
Roky ubíhaly. Salon Elena se stal známým po celém městě. Elizabeth najala dva mladé stylisty a termíny byly naplněny na několik týdnů dopředu. Naučila se podnikat, mluvit s dodavateli, řídit tým. Poprvé se cítila nejen jako matka a opuštěná žena, ale jako skutečná podnikatelka.
Jednoho večera, když seděl na balkoně, přinesl Casper dva šálky čaje a posadil se vedle ní.
– Mami, víš co? Když táta odešel, myslel jsem, že je konec světa. A to byl jen začátek. Náš začátek.
Elizabeth se na něj hrdě podívala.
– Máš pravdu, synu. Tehdy jsem myslela, že se topím. A teď vím, že jsem dostala víc, než jsem ztratila.
“A ještě něco,” dodal s úsměvem. Až vyrostu, chci podnikat. Uděláme síť salonů Elena.
Elizabeth se rozesmála slzami a pevně ho objala.
– Dost na to, abys byla vedle mě. Zbytek půjde samo.
O několik let později dostala Alžběta dopis. Vysílatelem byl Sebastian. Napsal, že žije sám, že jeho zdraví se zhoršuje a že každý den myslí na to, co ztratil.
Žena si dopis pomalu přečetla. Pak složila list a dala ho do šuplíku. Necítila nenávist ani radost. Jen ticho – jako po ráně, která se už zahojila.
Podívala se z okna. Před obývacím pokojem na ni čekal Casper, vysoký, dospělý, se sebevědomým pohledem. Zamával jí rukou.
Alžběta si oblékla kabát, učesala se a vyšla k němu. Čerstvý vzduch jí naplnil plíce. Život pokračoval-krásnější a pomalejší než kdy jindy.
